1. 6. 2007, Lidové noviny [BARBORA MINKSOVÁ]

Seriál věnovaný fotografické praxi přináší zkušenosti fotografů působících v redakci Lidových novin. Kromě vysvětlení, jak vznikl ústřední snímek, a užitečných tipů pro focení daného žánru se s vámi podělí také o své často netradiční zážitky, které práci fotografa doprovázejí.

Sociální dokument jako fotografický žánr zachycuje lidi na okraji společnosti. O tom, jak se takoví lidé fotografují, vypráví Michal Novotný.
„Kdysi jsem byl fotit v Kyjevě děti na ulici. Potkal jsem tam jednoho ukrajinského fotografa, který mi říkal, že pokud to chci fotit dobře, tak mám jet do Oděsy. Říkal, že si tam děti píchají drogy a tak,“ vzpomíná Novotný.
Do Oděsy se skutečně vydal. Díky humanitární organizaci se dostal k dětem, které na tom byly podle jeho slov opravdu špatně. „Jely na tvrdých drogách a byly HIV pozitivní. Navíc měly další choroby, třeba tuberkulózu. Vlastně umíraly.“

Rozhodl se pro návrat

Michal strávil tehdy v Oděse deset dní. Když se vrátil, zjistil, že fotografie jsou poměrně monotematické. Nezletilé děti si na nich buď píchaly nebo čichaly drogy. Nebylo tam v podstatě nic z normálního života. „Oni totiž kromě toho, že fetují, dělají samozřejmě i jiné věci.“
O půl roku později se tedy rozhodl vydat se zpět, tentokrát s cílem vyfotit běžný život. „Chtěl jsem je zachytit i z jiné stránky.“ A právě tehdy vznikla tato fotografie. Jsou na ní chlapci, kteří si drogy nepíchají, užívají je šňupáním. „Zrovna jeli do jedné humanitární organizace kvůli odvšivení. Tam jim oholili hlavu,“ říká Michal.

„Je v nemocnici“

„První pobyt jsem strávil s dvěma nebo třemi partami dětí, z nichž jedna byla na tvrdých drogách a nešlo s nimi v podstatě ani komunikovat. Ty děti bydlely ve sklepě, a když nebyly nafetované, tak měly zrovna absťák. S ostatními docela komunikovat šlo, já umím poměrně dobře rusky, takže to nebyl problém.“
Když se tam o několik měsíců později vrátil, hledal chlapce, které fotil minule. Vždy se mu ale dostalo stejné odpovědi – je v nemocnici. „Říkal jsem si: copak jsou všichni v nemocnici? Sice byli HIV pozitivní a vypadali opravdu špatně, měli tuberkulózu a kašlali krev, ale že by takhle všichni skončili během půl roku v nemocnici?“ Poté se ale o tom začal bavit s lidmi z humanitární organizace a ti mu vysvětlili, co výraz „být v nemocnici“ znamená – je to prý termín, který znamená, že jsou mrtví. Z party, v níž bylo osm dětí, zbyl po půl roce jediný chlapec.
Děti si v Oděse píchají drogu, která je udělaná z léku na chřipku. Ten má sice podobné účinky jako pervitin, oproti němu je ale hrozně slabý. „Když si někdo píchne pervitin, tak na něj může jet den dva. Oni ale do sebe tu drogu nacpou šestkrát denně jako jednu dávku. Takže mají šíleně rozpíchané ruce,“ vypráví fotograf.
Nejprve děti tvrdily, že si jehly vyměňují. „Potom jsem ale viděl, jak jim jehla spadla do exkrementu a oni si pak tou jehlou klidně píchly. Na rukou z toho měly zhnisané boláky.“
Neví sice přesně, jaká droga to byla, ale zato viděl, co způsobila. Přerušila dětem nervy v patě a ony nemohly na paty došlápnout. „Chodily po špičkách a nohy měly podivně zkřivené,“ říká Novotný.

Všichni měli chuť na mléko

A jak ti lidé reagovali na fotoaparát? „Ti, kteří si nepíchali, byli v pohodě. Ostatním jsme přinesli chléb a mléko. Oni měli na mléko pořád hroznou chuť. A to nevěděli, že jim čistí organismus. Dávali jsme jim také cigarety. Já vím, že je divné dávat dvanáctiletým dětem cigarety, ale v tomto případě už to bylo jedno.“
Když chcete fotit lidi, kteří se nějakým způsobem ocitli na okraji společnosti, měli byste je podle Novotného nejprve poznat. „I když někdy je to otravné, třeba když jsou šest hodin v kanále,“ vzpomíná. „Na druhou stranu je možné, že se během těch šesti hodin vyskytne dobrá příležitost na pěknou fotku, takže radím: neztrácet trpělivost.“

***

Michal Novotný

Co jste vystudoval? SPŠS. Jaký žánr fotíte nejraději? Reportáž. Co naopak fotíte nerad? Zatím fotím rád opravdu cokoliv. Ocenění: 1× World Press Photo 2× Best of Photojournalism 2× Fujifilm Euro Press Photo Award 18× Czech Press Photo

Vystavujete: Moje fotky jsou právě na dvou výstavách v New Yorku. Kde všude a jak dlouho jste jako fotograf pracoval? Lidové noviny od roku 1998. Kdy jste se začal zajímat o fotografii? Od okamžiku, kdy jsem v dětství poprvé uviděl National Geographic Magazine. TIP AUTORA Neztrácet trpělivost a snažit se lidi, které fotografujete, aspoň trochu poznat.